Období: únor 2010

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie... číst dál

pokračovanie... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

pokračovanie ... číst dál

Je chladný apríloví deň, zem je pokrytá snehom a zima preniká ľudom až ku kostiam. Tri postavy sa náhlili k budove, aby im poskytla bezpečné útočisko pred zimou. Nie je to jednoduché, lebo po celom tele vám naskakujú zimomriavky a trasiete sa na celom tele. Zrazu jednému z dievčat, menom Zuzka napadla šialená myšlienka, ktorú pošepkala svojej najlepšej kamarátke Barbore, s ktorou sa pozná 15 rokov. Barbora sa šibalsky usmeje na stojaceho priateľa Petra a odrazu zakričí „Naňho,“ a v tom sa obidve dievčatá vrhli na prekvapeného Petra a začali ho guľovať. číst dál

pokračovanie ... číst dál

Nevím jak dlouho jsem měla oči zavřené, ale když jsem je otevřela, tak Petra ležela s dmoucí se hrudí vedle ještě zadýchanější Jany. Pootočila jsem hlavu k Andulce, která něco říkala, ale nějak jsem nevnímala význam těch slov. Chvíli jsem se soustředila a slyšela už jen konec věty: číst dál

Ta sešlost byla velice zajímavá. Bylo nás pět a bylo nám všem kolem patnácti let. Tehdy slavila Jana své šestnácté narozeniny. Byla z nás nejstarší a taky nejvyvinutější a všude a vždy to dávala okázale najevo. Pozvala nás k nim na chatu na celý víkend a slibovala ohromnou zábavu a tajemně dodala, že to bude tentokrát extra speciál, protože prý šestnáct let se slaví jen jednou (jakoby se jiné narozeniny neslavily všechny v životě jen jednou....). „A rodiče tam nebudou!“, oznámila vesele a vysvětlila: „jedou někam na služebku, takže budeme mít chatu od pátku do neděle jen pro sebe“. číst dál

„Na co fanty? Úkoly budeme muset prostě splnit a basta. Která nesplní, tak je srab a nepatří do party“, řekla rezolutně Jana. číst dál