Seděla jsem u televize. Byl pátek večer a já jsem zase byla sama. Příšerně jsem se nudila, a tak jsem si otevřela láhev vína. Sice mě nikdy nebavilo pít sama, ale co holt člověku někdy zbejvá. Ležela jsem na sedačce a uvědomila jsem si, že jsem už minimálně měsíc nesouložila. Vlastně od doby, kdy jsem se rozešla s Pavlem. A to už bude v neděli 5 tejdnů. I když jsem si to občas musela udělat sama, byla jsem docela nažhavená, až uvidím pořádný chlapský péro, který si navíc budu moct vzít do ruky. Vypila jsem asi 4 deci vína a začala jsem klimbat, když mě najednou prudce probral telefon, který pronikavě zadrnčel do pološera pokoje, které ozařovala jenom modrá clona obrazovky. Volala Alena. – „Nazdar, člověče, kde ležíš? Hele, jsem na diskotéce v Sonátě ještě s jednou kámoškou, a slavíme, vezmi taxíka a koukej rychle přijet!“, vychrlila na mě tak, že jsem se musela začít smát. – „No, já nevím“, zkoušela jsem odmítat, „je už dost pozdě a jsem nějaká zlenivělá. No ale přijedu. Během půlhodiny bych tam mohla bejt, jo?“, oznámila jsem nakonec a rozhodla jsem se tedy, že vyrazím.
číst dál