Svět informystiků V

Danny

Publikováno s laskavým svolením autora.
Zdroj http://www.pismak.cz/autor.php?a=Danny

Do Harryho CANCELáře jednou přišla relativně atraktivní žena kolem třicítky. Podívala se na HH pohrdavým pohledem a pravila: "Vy jste ti.... informystici, že?" a to takovým tónem, jako by slovo "informystik" byla nějaká urážka. " Musíte mi pomoci - můj manžel se z té vaší pavědy úplně zbláznil. Nemá čas na rodinu, na mně, na nic. Jenom celý den něco kutí ve své pracovně. Prý pracuje na Velkém Informystickém Hacku.

"Hmmm... zajímavé!" Harry Hacker si původně myslel, že ženskou pošle do /dev/null, ale cokoli co se týkalo Velkého Informystického Hacku jej zajímalo.

Předpokládejme, že naše realita běží na počítači, podobně jako v Matrixu. Informystický Hack je potom nějaká činnost, která tento počítač hackuje - výsledkem je většinou nevysvětlitelný jev, zázrak apod. Velký Informystický Hack - to byl Svatý grál informystiky:

jde o to provést hack tak, aby pozastavil běh reality a ukázal se program spuštěný předtím. Dočasný konec světa se tomu taky říkalo.

Harry Hacker nemeškal a vyrazil za ženou. Ta v bytě beze slova ukázala na dveře od pracovny a odešla se dívat na televizi.

Harry zaklepal: "Tady..." "Jé, Harry Hacker, poznávám vás podle hlasu. Pojďte dál!"

Za stolem seděl obtloustlý brýlatý muž, trochu zarostlý. Právě dojídal bagetu. Na stole ležel telefon, desetistěnná kostka a Velký výkladový slovník. Harry se usmál. Desetistěnná kostka mu připomněla doby, kdy hrával Dračí doupě. Jedná se o házecí kostku, avšak místo od jedné do šesti na ní padají čísla od nuly do devíti.

Harry šel hned k věci: "Takže vy se pokoušíte o Velký Hack, že? Který ze základních principů jste si zvolil." "Můj hack funguje na principu Přetečení." "Hmmm... s tím jsme neměli příliš úspěchů." Muž dojedl bagetu. "Tak - přestávka na jídlo skončila, jdu zase pracovat." prohlásil.

Muž devětkrát hodil desetistěnnou kostkou. Čísla si zapisoval na papír. Poté sáhl po slovníku a poslepu vybral náhodné heslo. Na telefonu vytočil číslo z papírku. Po chvíli se na druhém konci cosi ozvalo. Muž se podíval do slovníku: "Avokádo!" zvolal do sluchátka a telefon položil. Pak se jal zase házet. Další číslo, další slovo, další telefonát.

"Promiňte, ale mohl byste mi vysvětlit teoretický podklad vašeho chování?" osmělil se po deseti telefonátech Harry.

"Ano, samozřejmě. Můj hack se týká fyziky. Kvantové fyziky."

Harry se podíval na kostku: "Takže to bude něco s pravděpododností, že?" "Správně, pane. O kvantovou fyziku jsem se zajímal dost dlouho.

Víte, že se v každém okamžiku naše realita štěpí do mnoha paralelních světů?" "Hmmm....o té teorii jsem už slyšel."

"To není teorie, ale pravda. Existuje svět, v němž jste se rozhodl ke mně nepřijít a zůstat doma. Existuje svět, v němž Římská říše nezanikla a vládne dál..." "Ale kde je ten hack?" "Jestliže jsme v počítači, má omezené zdroje. Ty všechny paralelní světy tam koexistují. Já zvyšuji jejich počet natolik, aby paměť počítače přetekla. Zkrátka příliš mnoho větvení zahltí kapacitu vesmíru - a to je ten Velký Hack!" "Zvyšujete jejich počet? Jak?" "Málo důležité děje, jako hody kostkou. Způsobí nepatrné změny, které se vštšinou v realitě absorbují. Já je převádím na změny méně nepatrné. Člověk, kterému zavolám, prožije ten den trochu jinak. Devět číslic čísla, to je devět na devátou světů - celkem síla, co? Za chvíli přetečeme, cítím to!"

Harry Hacker se rozpovídal o teorii chaosu. I drobné změny se mohou nakumulovat a po čase přerůst ve významnější, takže není důvod počet světů takto zvětšovat - zvětšuje se stejně. Muž si však nedal říct a stále trval na tom, že rozhodujícím způsobem rozvětvuje vesmíry. Prý by se rád věnoval ženě a dětem, ale Hack je přednější.

"Počkejte - a proč byste to musel dělat zrovna vy?" zeptal se nakonec Harry. "Proč zrovna já? Jak to myslíte? Najímat si nikoho nebudu, všechno kolem jsou infodiletanti a odflákli by to..." "Takhle jsem to nemyslel... vzpomínáte jak jste říkal, že existuje vesmír, ve kterém jsem k vám nepřišel, že?" "No... jistě že existuje..." "V tom vesmíru jsem vás nemohl přirozeně přesvědčit, abyste hackování nechal, takže tam hackujete dál. Vaše dílo probíhá dál a zrovna vy zrovna v této realitě nemusíte hnout ani prstem. Nechte to na nějakém vašem já, které není ženaté..." "No ... máte pravdu! Vlastně stále hackuju, aniž bych to věděl a nemusím nic dělat... hned půjdu za manželkou a doženu co jsem zanedbával... Za chvíli dojde k Hacku! Moje druhý já to zařídí!"

Na ulici si Harry Hacker povzdechl. Ten šílený nápad s kostkami nemusel napadnout zrovna tohohle muže. Pokud je teorie o více realitách správná, pro každého člověka existuje realita, v níž mu ruplo v bedně a šílí s kostkama a telefonem. Ty možnosti a kapacita pro ně tam tedy stále jsou, takže náš muž nebyl vůbec nic zvláštního a k žádnému přetečení nedojde. Tohle si však Harry nechal pro sebe... není dobré brát muži jeho sen.