Už otec hraběte Drákuly měl otřesnou pověst. Lid tohoto valašského panovníka nenazval jinak ďábel, totiž Vlad Drákula. Jeho syn se jmenoval stejně jako jeho otec Vlad. Protože podle legend dokázal za 10 let svého panování nechat nabodout na kůl nejméně 50 000 lidí, začalo se mu nejprve přezdívat Vlad Tepeš - Ten, kdo naráží na kůl. Teprve po své smrti byl přejmenován na Vlada Drákulu, syna ďábla Drákuly.
Jeho pověst jednoho z nejbestiálnějších panovníků všech dob zcela zastínila skutečnost a dala téměř zapomenout, že i on sám musel hodně vydržet a prošel nejedním utrpením. Turci ho jako mladíka zajali a drželi ho coby rukojmího. Tehdy musel přihlížet, jak byl zavražděn jeho otec. Na vlastní oči viděl, jak byl zaživa pochován jeden z jeho bratrů - na rozkaz uherského krále. Všude kolem něj panovaly příslovečné balkánské poměry. Není tedy divu, že jakmile se dostal k moci, používal jako politické prostředky vraždy a mučení s veškerou sadistickou hrůzností. Nesmíme také zapomínat na to, že chápání toho, co je "sadismus" a "hrůznost" bylo tehdy úplně jiné než později v době evropského osvícenství. Říkalo se, že několikrát nechal všechny žebráky nahnat pod jednu střechu a pak je upálit, aby tyto "bědné postavy" nemohly dále dělat ostudu jeho krásné zemi. Nebo jiný příklad: Když turečtí vyslanci v jeho přítomnosti nesmekli uctivě turbany, udělil jim "Privilegium nosit turban nepřetržitě i v přítomnosti panovníka". Podstatou této "výsady" bylo to, že jim nechal turbany přitlouci k hlavě hřebíky. Nebo další: Drákula se obával moru a tak nařídil, aby veškeré oběti moru byly okamžitě spáleny.
Stejně hrozná jako Drákulův život byla i jeho smrt. Vlad Drákula těsně před svou smrtí znásilnil jedno rolnické děvče a vysál jí z žil všechnu krev. To však nebylo všechno - usedlost, kde žila, zápálil a nechal shořet až do základů. Ďáblův syn se koncem roku 1476 nebo počátkem roku 1477 dostal do tureckého zajetí, byl mučen a nakonec sťat.
Jeho žena uprchla po manželově popravě do Maďarska, kde se její děti později spojily manželským svazkem s hraběcími rodinami. Nejkrásnější dcera se údajně stala hraběnkou Báthoryovou. Jedna praneteř, hraběnka Alžběta Báthoryová, se počátkem 17. století dokonce dostala do Vídně jako dvorní dáma. Byla si zřejmě velmi dobře vědoma svého původu, protože se údajně s oblibou nechávala titulovat Drákulova dcera.
Protože byla pokládána za jenu z nejkrásnějších žen ve Vídni, obávala se, že jednoho dne kvůli procesu stárnutí svůj titul ztratí. Jedna věštkyně jí poradila, aby pila panenskou krev. V touze po mládí a kráse skutečně opakovaně lákala z vesnic do Vídně mladé dívky, které pak beze stopy zmizely. Celá Vídeň si tajně špitala, že nechala tato děvčata zabít a potírá se jejich krví nebo ji dokonce popíjí....