Druhy démonů

BAZILIŠEK

Mistický tvor ďábelské podstaty. Jeho jméno znamené "Malý král". Antika ho popisuje jako hada, středověk mu přisoudil podobu kohouta s ještěřím tělem a někdy korunou na hlavě. Prameny shodně popisují smrtící schopnost jeho pohledu. Podle některých antických pramenů je Bazilišek potomkem pověstné Medůzy. Křesťanská mytologie za Baziliška považuje bytost zrozenou z kohoutího vejce, vysezeného hadem nebo žábou.





KERBEROS


Strážce podsvětí čili pekla. Antika jej popisuje jako obludu s množstvím hlav. Dante jako ďábelského psa s mohutnými drápy, jimiž rve duše zatracenců. Ve skandinávské mytologii je jeho obdobou pes Garm, v bráhmanismu pak Jama. Budhismus hovoří o pekle plném psů - katů duší.





ZPLOZENEC LEVIATANÚV


Mořský ďábel potápějící lodě mořeplavců. Podle Iegendy byl potomkem Leviatana, krutého vodního hada, největší obludy všech dob a zvířete Onagera.





PERMONÍK (Perkmon)


Trpasličí ďáblové usídlení ve štolách. Zlomyslné, nepřátelské bytosti usilující o život havířů a o zmar jejich díla.





POCHVIST (Ledový d'ábel)


Démon žijící v horách. Tento ohromný tvor, pohybujíci se na dlouhých nohách, prý vášnivě rád shazoval lidi i zvířata do strží.





ŠUST


Lesní ďáblík modravého světélkování těla. Mužík maličkého těla a ohromné hlavy s výraznýma, jakoby mongoloidníma očima a dlouhými kníry. Člověku neusiluje o život, ale o majetek.





SATYR (Faun, Pan či Silén)


V antické mytologii přírodní božstvo, chápané však vlivem křesťanství jako bytost démonická. Tito potměšilí a záludní tvorové holdovali pití a světským radovánkám. Od pasu dolů podoby kozlí od pasu nahoru lidské. Na čele měli růžky. Jejich podoba se stala předobrazem středoevropského a německého zpodobení ďábla.











ŠOTEK (Křistek, Parkus, Zmok, Plevelec, Plivník, Rarach nebo také Kokeš)


Domácí ďáblík sloužící člověku. Za službu žádá jedinou odměnu - duši velitele. Může mít podobu malého človíčka nebo černého kuřete. Šumavské legendy uvádějí i bílou kočku. V domě, kde žil člověk, který ho vyvolal k službě, žije šotek i po jeho smti a obtěžuje svojí přítomností. Z domácích zvířat vyhledává kočky se kterými se přátelí a vyhýbá se psům. Obdobou Šotka je Kohold, přebývající však v lese, někdy též jako ohnivý mužík (Fojerman).