Znali jsme se strašně dlouho, určitě od patnácti let. Vždycky byl tak bezva a pak, okolo sedmnácti se mi začal líbit. Z ničeho nic, zato děsně moc.. Na první pohled mezi námi bylo šílený napětí, ti motýlci v břiše... Jenže jsme byli takový ucha, že to s přestávkama trvalo tři roky a nic. Spoustu náznáků a rádobyvtipných, přitom vážně myšlených hlášek, zamilovaný pohledy, co se škádlívá, rádo se mívá a tak strašně se chce! Ale přesto všechno nic. Nikdy nic... A pak přišel jeden kluk a já se nechala prvně v životě svést. Bylo mi už dvacet a asi jsem se bála pořád čekat... Když to zjistil, tak jen prohodil... Cože? Ona má kluka? A měla. Čas plynul a já se nejvíc věnovala novému příteli... S ním jsme se skoro přestali vídat a on se odstěhoval. Byl pryč... Moje první láska trvala tři roky. Když jsme se rozešli, vrátila jsem se zpátky domů, mezi své přátelé a bylo mi fajn. Tak moc fajn! A pak jednou, byli jsme se podívat na pouti, stála jsem u stánku.. "To největší srdce pro tuhle kočku, vypadáš hladově :-) " Byl tam. Stál tam, půl metru ode mě, pořád tak krásnej a milej, rošťáckej, ON!!!
číst dál